Takhle zněla otázka fyzika zabývající se strunovou teorií na mou adresu. Je to obyčejný týpek, který je tak namakaný, že přispívá svými texty, do světově uznávaných publikací, které se právě zabývají onou, strunovou teorií.
Pokud ovšem nepropadá alkoholické sebedestrukci. To víte, každý máme nějaké ty mouchy. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem v české televizi viděl jakéhosi "šílence", matematika zabývající se chaosem a "něčí" větou.
Už to mám, jmenuje se Cedric Villany.
Ano, občas se přemůžu a svolím svému zraku upnout mou pozornost na kanál a to doslova na kanál plný splašek v podobě české televize.
Znám mnoho fyziků, v životě jsem se potkal se zajímavými lidmi, uznávanými sociology, vědci co pracují pro NASA, prestižními psychology, rozmlouval s nimi, přel a pod.
Oproti vědcům mám však jednu výhodu, nejsem svázán pouze jedním, vědním oborem, dogmatem, kterým si skrze jeho intepretaci vysvětluji působení na tento svět a jakou mám v něm úlohu, či snad úkol. A ještě k tomu, skoro každý vědní obor umím vztáhnout na člověka, což vědci často neumějí a kolikrát to odmítají, zapírají, distancují se a často se škatulkují a vymezují. Stačí onomu oboru porozumět, což ale znamená, že ho musíte umět vztáhnout na to, co žijeme, prožíváme, jak fungujeme, jaké jsou naše povahy a kvality, na lidské pocity a city z nich vzešlé a to i s exspanzí celého vesmíru, někdo tomu říká rozpínavost. Proto jsme tak pozadu, myslím celou lidskou společnost, protože neustále jsme drženi v dogmatu a jako společnost, i jedinci se od různých teorií, vět, či různých oborů, pokusů odosobňujeme, distancujeme svou lidskou podstatu, jakoby u toho snad ani sama nebyla.
Dám příklad, vědec dělá pokus 1.2. 2017 v 16hodin evropského času a na druhý den, tedy 2.2. 2017 v tutéž hodinu na tom samém místě tentýž pokus opakuje, jakože s těmi samými výsledky. Dle vědce jsou totožné. Jenže to je zásadní omyl a tento omyl je po staletí aplikován za jako běžný jev. Stačí si všimnout data, je rozdílné, ale vědec se distancoval, odosobnil se, i přesto, že ještě k tomu na druhý den měl špatnou náladu a svým působením ovlivnil povahu a následnou kvalitu výsledného pokusu. Měření ukazuje tytéž výsledky, pardon, skoro, až na ten datum a pod.
Vše se vším souvisí, to je třeba mít na paměti. Nejraději mám kvantovou fyziku, ta se dá krásně a názorně vysvětlit skrze obyčejný, lidský život, samosebou osobně, interaktivně, ne písemnou formou, takhle to totiž nefunguje.
Nezapomeňme, že když něco čtete, tak jako nyní, interpretujete si významy a váhu psaného textu Vy, nikdo jiný. A věřte, nebo ne, Vaše Ego Vám určuje, nakolik jste si toho, co jsem nyní napsal vědomi a nakolik si tento text připouštíte, tedy berete na vědomí a možná udržíte ve svém povědomí.
Matrix určuje dogma, dogma je uměle vytvořeno po staletí, i vědecká obec je dogmatická a veškeré ocenění, medaile a pod. mají za cíl, toto dogma udržet v těch správných otěžích, které drží ovšem investoři, finančníci, takoví ti "bodří" filantropíci. Takže Cecill vysvětloval, počítal, tvrdě přemýšlel, nemám mu to za zlé, je prostě takový a má takové Ego, netvrdím, že špatné. Mnoho vědců je často sebestřednější, než kde jaký politik. Sláva, peníze, moc určovat dění na planetě, to je dětinské a hlavně vlastní mnoha lidem. Všimněte si, že ti vědci, kteří neprahli po slávě, ale chtěli sloužit lidstvu, byli často zahanbeni, zbaveni důstojnosti, i usmrceni a pod. Nikola Tesla je takový zdárný a hlavně smutný příklad.
Takže "chaos" má pevný řád a je těžké mu porozumět, neb je stále v pohybu a na před, neustále na před, před naší pozorností, kterou upínáme na události, skutečnosti, které skrze své vzpomínky a zkušenosti následně interpretujeme.
Matematiku neobjevujeme, objev je pouze emoce, která se projeví, když si na něco vzpomeneme. Je to takové to dětinské nadšení, vždyť to znáte, máme to všichni.
Matematiku nevymýšlíme, nelze, matematika má pevný řád i s proměnou, odmocninami a tak dále. My, jako lidé pouze ještě nevíme vše, ještě neumíme se vším počítat, se všemi aspekty našeho života.
Na matematiku si rozpomínáme, protože už tu dávno byla před námi, je ukotvena v "chaosu", tedy pevného řádu, který je pro nás neuchopitelný, kterého jsme všichni součástí a jež snaží někteří vědci propočítat a vytvořit na něj matematickou rovnici, která by příkladem osvětlila naší podstatu, podstatu našeho bytí, vzniku našeho vesmíru, kterého jsme neodmyslitelnou součástí, jež také často jako lidé, nejenom jako vědci popíráme.
Na vše se rozpomínáme a vždy vycházíme z minulosti, byť je milisekundu stará, i když to je také zcela relativní, protože vše se odehrává nyní a to nyní je již také minulostí. Jde o naši paměť a nejenom náš mozek je paměť.Pamětí je i naše vědomí, které je neuchopitelné a nemá zcela definováno a určující místo v našem těle. Vědomí je součástí zdroje, ze kterého čerpáme a rozpomínáme si tak, na to kým vlastně jsme ve skutečnosti a také se takhle rozpomínáme na matematické úlohy, matematické příklady, kterými si snažíme osvětlit daný výsledek.
Takže je to tak, na matematiku si rozpomínáme, tak jako na cokoliv jiného.
Zkuste mi to vyvrátit, nelze, ani fyzik tohle nezpochybnil, protože s touto rovnicí prostě nepočítal.
