Když žijeme v nesmyslech

Je to zvláštní doba ve které žijeme. Zaměstnanci si hradí pracovní oblečení ze svého i pomůcky, v podstatě dotují firmy svými vlastními penězi. Jenže ty peníze mají mít na jiné účely, je to také důvod, proč lidé chodí do práce.

Aby si vydělali na svůj život, na své věci, na jídlo, oblečení, nájem, energie a jiné. Jenže stát uzákonil, že ve zkušební době nemáte nárok na prac. oblečení, ochranné prac. pomůcky, tedy rukavice, boty a pod.

A také stát uzákonil prac. agentury, které dotují "zaměstance", tedy levnou prac. sílu, tedy lidské zdroje (čti otroky) do firem ve spolupráci s úřadem práce, který poté zveřejňuje statistiku nezaměstnanosti, která je takhle uměle snižována. Firmy, podnikatelé tuto pracovní sílu využijí na dobu určitou a následně se na to s ní rozloučí, třeba s finančním ohodnocením, které je na hranici minimální mzdy.

Takže si nevyděláte, protože první měsíc jste na nejnižším finančním řebříčku, druhý měsíc se to jako, trochu zvedne prémií, třeba o pětset korun a pak letíte, mezitím si zničíte svou obuv, oblečení, rukavice a končíte a vlastně, můžete začít zase na novo. A pokud se vám nepoštěstí, hned si najít jinou práci, tak jste bez příjmu, úřad práce vám nic nedá.

Tohle celé  je posvěcené vládou, kterou jakože volíme.

Jenže nevolíme, nikdo nevolil prac. agentury, lidské zdroje, nedůstojnost a lhostejnost k lidskému životu. Upřednostňování podnikatelů a firem na úkor občanů, tedy v tomto případě zaměstnanců.

Když se vám poštěstí taková zkušenost, že neustále střídáte práce, zaměstnání ve zkušební době, ne svou vinou, ale vypočítavostí zaměstnavatelů, kteří naprosto bezostyšně takhle využívají bezbrannost lidí, žen, mužů, mladých, starých, najednou přestáváte mít peníze na jídlo, na své oblečení, na nájem, nedej bože na zubaře, nemocnici, nebo nějaké dražší léky, telefon, internet a pod. Dostáváte se do existenčních potíží, blíží se exekutor.

Najednou jste odstřihlí od důstojného života, který dle ústavy nám zaručuje republika, tedy tento pseudostát.

Jste na hranici chudoby a to díky státu, tedy plutokracii nevolených, kdy je hranice tak tenká, že ulice vás vítá s otevřenou náručí a zase, pouze na místech, které jsou pro takové "nýmandy" určeny.

"Přece si za to můžou sami", slýcháme od pravicových a i jakože levicových vlád v Česku.

Jenže to nejsou jenom firmy podnikatelů, i když si chcete přivydělat u státu, tedy města, je vám nabídnuta tak směšná částka, že ta ulice je daleko vstřícnější a milosrdnější.

To co předvádí úřad práce se svou statistikou a Čsú, to jsou jenom obratně vyložená čísla takovým způsobem, aby si volící většina myslela přesně to, co diktuje nikým nevolená, "vyvolená" menšina.

Tohle není demokracie o které se tu pořád básní, učí na školách, to jsou jenom ideologické řeči a úplákání o demokracii na vystavěném traumatu z doby minulé.

Stávka, revoluce, palice do rukou.

Stačí aby většina lidí v Česku se rozhodla svrhnout vládu, to je totiž také demokracie, protože tohle je také volba a nemusí být násilná, jak si hned někdo představuje, milé děti.

To co jsem popsal se děje v regionech na okraji republiky, ne v Praze, ta je už dávno odtržena od reality a žije si svůj vlastní život, tak jako za bolševika, tak je tomu i dnes.

Jedna známá se vrátila po letech z Prahy do Zlína, byla v šoku, jak tu žijeme za tak nízké a mrzké mzdy. No, my už v šoku nejsme, člověk si zvykne, problém není ani v tom, za kolik, ale jestli je vůbec za co.