Před vánoci jsem jel trolejbusem, který svou jízdou připomínal styl, "brzda- plyn" a běda, jak si bude někdo stěžovat Za volantem seděla žena, krásná, zajímavá, naštvaná, vlastně ne, byla pořádně nas...., nešťastná a zoufalá.
Vánoce, to byly svátky bídy a zmaru, pro mne letos určitě a asi nejenom pro mne.
I když je neslavím, přesto jsem měl nějaké příznivé úmysly.
Jenže jsem dostal výpověď dříve než jsem byl dohodnut na odchodu a nejenom já a ty prémie co slibovali, ty mávaly z peněženek nadřízených.
Proto, to co teď popíši, je z mé strany s pochopením a není to stížnost, ani kritika na tuto osobu.
Dopravní podnik láká na příznivé platební a soc. podmínky nové zaměstnance do svých řad a hlavně ženy, nejlépe svobodné matky, (ty totiž na svých bedrech utrpení snesou mnohem víc a dokáží se obětovat častěji tak, že se dávají za příklad ostatním) a DP taky tak naplní kvóty o ženách.
Že ty ženské doma umírají vyčerpáním a pod, to je už vedlejší.
Takže, nastupuji do trolejbusu, ten zavírá dveře a s velkou razancí se rozjíždí. Sotva se chopím madla.
Koukám, cestující jsou celí vyděšení.
Za volantem je žena, vedle ní stojí její spolupracovnice, má fir. logo dop. podniku na bundě a snaží se svou kamarádku za volantem mírnit.
Postoupil jsem si dopředu k nim abych si vyslechl část rozhovoru, naštvané řidičky a její kamarádky, evidentně také, svobodné matky.
"Kdybych to věděla, tak to nikdy nevezmu!"
Tohle bylo dost nahlas a zoufalé, přesto ne tak, aby to bylo slyšet na konec trolejbusu.
"Slíbili nám úplně jiné podmínky, než jsme nastupovali!", říkala řidička a ještě něco v tom smyslu, že neví, jak to vydrží, asi se jednalo o plat. podmínky a čas strávený za volantem.
Jízda byla "brzda - plyn", bylo jasné, že emoce nelze jenom tak vypustit, aniž by si člověk neulevil na ostatních.
Protože když se nad tím člověk zamyslí, tak ví, že za tohle svinstvo, které nám tu zaměstnavatelé, podnikatelé a jiní dělají, že si za to si můžeme vlastně my sami.
Našim přitroublým volením a nevolením.
Jízda se postupně mírnila, kamarádka na řidičku působila příznivě, přesto nálada řidičky lepší nebyla a určitě ještě dlouho musela polykat realitu jejího života v DP, než se aspoň trochu uklidnila.
Upsat se hypotékou, půjčkou pro lepší a důstojné žití, věřit náborovým propagacím firem, to je všechno fajn, ale realita je úplně jiná a nakonec vás srazí na dno svých sil a pak jedete "brzda - plyn", protože momentálně nevíte jak být v klidu a přejít to se vztyčenou hlavou, když jste se tady vlastně upsali ďáblu a musíte otročit, protože vám jinak hrozí exekuce, ztráta dítěte a pod.
Vánoce stály za prdlačku a nejenom u mne a ty další o moc lepší nebudou!
Realita je taková, že jsme všichni rukojmí ve fin. otroctví, ale taky se to evidentně většině líbí.
Je jenom otázkou času, kdo to nevydrží a chopí se zbraně, užije opravdové násilí a podotýkám, tohle už nebude terorista, ani psychopat, ale čirý, nebo čirá zoufalost obyčejného člověka.
Už to nebude "brzda - plyn", bude to "bum a prásk!" a tohle opravdu chceme?
